Zpět Jan Weiss

Jan Wiess se narodil 10. května 1892 v Jilemnici. Vystudoval gymnázia v Hradci Králové a Dvoře Králové. Rok po jeho maturitě vypukla 1. světová válka. Jan Weiss narukoval na italskou a později na ruskou frontu, kde byl u Tarnopole roku 1916 ve věku čtyřiadvaceti let zajat. Byl uvězněn v zajateckém táboře Tockoje, kde se nakazil tyfem. Několik měsíců prožil Jan Weiss v horečkách a halucinacích v „baráku smrti“.

V tyfových snech nový nalezl jiný způsob nazírání skutečnosti. Člověk z šílené reality utíká do světa horečných halucinací. Jak sám říká, sny byly natolik reálné, že si je pamatoval víc než skutečnost. To vše se odrazilo v jeho díle, a především pak v románu Dům o tisíci patrech.

„Mým záměrem bylo řešit příběh tak, aby skutečnost byla snem a sen skutečností.

Sen chápal jako plnohodnotného protihráče bdělého stavu, mezi kterými vzniká dialog, ustavičná výměna podnětů. V určitém smyslu mezi nimi není jasná hranice.
Rozhodně sen nekončí na vnitřní straně očních víček a realita nezačíná na jejich straně vnější. Sen svou zvláštní optikou zaostřuje podstatné rysy skutečnosti, je zároveň její metaforou i alegorií. Ukazuje svět, ve kterém žijeme, dovedený ad absurdum.

V Tockém postihla Weisse další děsivá rána, omrzly mu prsty na nohou a kvůli sněti mu musely být amputovány.
Pamatuji se na šílenou hrůzu, když byla přestávka po první noze a měla přijít na řadu druhá noha! Docela jsem zapomněl na svou druhou nohu!

Zážitky z Tockého ovlivnily celý Weissův život a velmi výrazně se také promítly do jeho tvorby. Když se v roce 1920 jako legionář vrátil z války, byl zaměstnán jako úředník ministerstva veřejných prací, kde zůstal, kromě přestávky za okupace, až do roku 1947, kdy se začal věnovat výhradně literární činnosti.

Jeho dílo můžeme rozdělit do tří období. Již v roce 1924 začal publikovat povídky v literárních časopisech a o tři roky později vydal hned tři knihy najednou - povídkový soubor Barák smrti, burleskní novelu Fantom smíchu a povídkovou sbírku Zrcadlo, které se opožďuje. V tomto období se věnoval literární fantastice, výrazně ovlivněné válečnými zážitky. Vrcholným dílem nejen tohoto období, ale celé jeho tvůrčí práce je román Dům o tisíci patrech, vydaný roce 1928.

Od roku 1930 se začal věnovat psychologickým a společenským příběhům. Opustil pevnou půdu svých snů a vypravil se do nejistého světa reality. Do tohoto období patří například romány Škola zločinu, Mlčeti zlato, Přišel z hor a další, které se však nesetkaly s příznivým ohlasem. K fantastice se vrátil románem z roku 1937 Spáč ve zvěrokruhu.

V 50. letech začíná jeho třetí tvůrčí období. Kromě realistických próz se snažil plánovitě věnovat opět fantastice, která však měla rysy schematičnosti a agitace, což mělo vliv na její kvalitu. K nepříliš úspěšným sbírkám z tohoto období patří například Země vnuků nebo Družice a hvězdoplavci. Poslední sbírka Jana Weisse s názvem Hádaní o budoucím vyšla roku 1963. Zde se alespoň částečně vrátil ke svému expresivnímu způsobu psaní. Jan Weiss zemřel 7. března 1972 v Praze.