: HAMU
Hlavní program Festivalu Nové generace - studentské komponované večery v divadle DISK. Své práce uvedou jak studenti HAMU, tak zahraniční studenti ze slovenské Vysoké školy múzických umení v Bratislavě, japonské Ochanomizu University, rakouské Anton Bruckner Privatuniversität, maďarské Budapest Circus Arts and Contemporary Dance College a makedonské Goce Delcev University Shtip.
Festival Nové generace je festivalem tance a nonverbálního divadla, českých i zahraničních studentů, nové generace choreografů, tanečníků, perfomerů.
Nová generace je platformou pro veřejnou prezentaci prací studentů Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla HAMU. Akce je pořádána za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva kultury ČR. Dalším partnerem akce je HAMU.
SOBOTA 7. 11. 2026
Přes oči nevidím
Choreografie: Simona Dejmková
Asistentka choreografie: Natalie Tun
Interpretace: Amálie Cuplová, Kateřina Hulínská, Alice Silná, Amálie Špachtová
Hudba: Sarah Jedličková
Dramaturgie: Filip Novák
Produkce: Eliška Řezníčková
Light design: Michal Hór Horáček
Kostýmy: Emmanuela Fiala, Karolína Grygarová
Fotodokumentace: Savva Domanov
Pedagogické vedení: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
Nejdřív pohled.
Pak tělo.
Kdo se dívá, když my ne?
Neviditelná struktura moci
se zapisuje pod kůži.
Učí nás, kam se dívat.
A kam ne.
Těla se přizpůsobují.
Zrak se zužuje.
Kdy se přestaneme bát vidět?
Možná ve chvíli,
kdy se z pohledu znovu stane setkání.
A z těla člověk.
Simona Dejmková je choreografka, interpretka a lektorka působící na současné taneční scéně. Absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a svůj autorský jazyk dále rozvíjí během studia choreografie na HAMU v Praze. Její tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, taneční performance a experimentu. Jako choreografka a performerka se podílela na řadě projektů, mimo jiné Momo, Škatulení, Corpo Gourmet, Zlaté město, Tři mušketýři a já či na tanečním filmu Efeméry. Ve své práci propojuje autorskou tvorbu s interpretační praxí, které společně formují její pohybový jazyk.
Gabriela
koncept, choreografie, interpretace: Hana Sakáčová
pedagogické vedení: Mgr. art. Juraj Korec, ArtD.
hudba: P. I. Čajkovskij
použité video: NBC News
Gabrielino tělo se skládá z mnoha vrstev. Při pohledu na ni tvoří překvapivý celek. Jaká je jejich skutečná podstata a povaha? Gabriela se vydala na cestu hledání svého pravého jádra. Aby ho našla, ponoří hlavu hluboko do vody. Možná ho najde na dně jezera.
Hana Sakáčová je čerstvou absolventkou bakalářského studia na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (VŠMU), kde se specializovala na taneční divadlo a performance.
Between
choreografie: Tomoe Kawai
interpretace: Hiyori Arakawa, Tomoe Kawai, Rise Sato, Mizuki Seo, Nodoka Serizawa, Maho Tasumi, Yuri Mizuno
Mezi dětstvím a dospělostí.
Mezi sny a realitou.
Mezi mnou a světem.
Kde jsem?
Jak daleko sahají mé obrysy?
Nevím – je to nejasný a nejistý svět.
Ale ponoříme se do toho „meziprostoru“. Do světa nejednoznačného, nejistého a uklidňujícího.
Choreografka i všichni tanečníci jsou studenti oboru taneční tvorby a pedagogiky na Katedře múzických umění Ochanomizu Univerzity.
The Face — Inspired by Levinas' Concept (Ochanomizu University)
choreografie a interpretace: Hiyori Arakawa & Rise Sato
Ten druhý.
Neznámý a znepokojující.
Tvář.
Mluví a neustále se mění.
Za hranicemi povinnosti reagovat.
Obě autorky jsou studentkami oboru taneční tvorby a pedagogiky na Katedře divadelních umění Univerzity Ochanomizu.
Pádem v rozkvětu
Choreografie: Agáta Klímová
Interpreti: Viktorie Cibulková, Dominika Macková, Hannah Froncová
Hudba: Kim Gennadiy: Variations on Japanese song
Hudební úprava: Jáchym Kubias
Kostýmy: Agáta Klímová, Kateřina Hulínská
Jarní déšť stéká –
po slovech, jež nestihla
sakurám se říct.
„Tanec inspirovaný tichým opadáváním sakurových květů,
které v japonské tradici připomíná křehkost okamžiku a pomíjivost bytí.”
Agáta Klímová je absolventkou čtyřletého oboru současného tance na Konzervatoři Duncan centre a od roku 2025 studentkou choreografie na HAMU. V letech 2018–2021 byla členkou souboru Pop Balet. V roce 2019 získala stipendium od Evy Sánchez Martz v rámci taneční stáže Tanec bez hranic. Od roku 2021 uváděla své choreografie například v divadle ARCHA+, Ponec, Divadlo 29, Move Fest Ostrava 2025 nebo na SHARE Festivalu 2026 v Bratislavě. Aktivně se věnuje i interpretační, hudební a výtvarné činnosti. Spolupracovala například s POCKETART v site-specific projektu Jáma lvová Unlimited nebo s Holektivem v inscenaci Odpojení.
NEDĚLE 8. 11. 2026
Woman Human (HAMU)
choreografie, dramaturgie, kostýmy, light design: Barbora Valentková
interpretace: Alice Jankovcová, Agáta Klímová, Nina Pačesová
Žena jako lidská bytost. Nejen role, stereotyp nebo očekávání, ale plnohodnotná osobnost s vlastní individualitou, emocemi a potřebami. Cesta za poznáním sebe sama a rovnováhou mezi touhou po hloubce a tlakem povrchnosti.
Barbora Valentková je tanečnice a choreografka, která se od dětství věnuje pohybu a tanci. Je to její způsob, jak vyjadřovat důležitá témata.. Barbora studuje choreografii na katedře tance HAMU. V choreografii Woman Human se zaměřila na samotné ženství – na ženu jako lidskou bytost, bez ohledu na názory a soudy společnosti a okolí.
The Entropy (Budapest Circus Arts and Contemporary Dance College)
choreografie, interpretace: Hirsch-Nagy Lili, Lázár Anna, Kővári Szellő Tirza, Messner Nicole, Bartók Eszter, Kovács Kriszta
Představení, v němž se prostřednictvím mechanického sladění šesti těl vytváří teplo a energie, zkoumá rezonanci, proměnu a kolektivní sílu. Společně tvoří tato těla živý stroj, který je aktivován jedinou jiskrou, jež uvádí mechanismus do pohybu a postupně zvyšuje jeho intenzitu.
Prostřednictvím proměnlivých struktur a měnících se prostorových vztahů se těla neustále zahřívají, ochlazují, zrychlují a zpomalují. Jak kolektivní energie roste, začíná přetvářet samotnou strukturu. Energie se vytváří, přenáší a transformuje prostřednictvím rezonance mezi těly, což každému tělu umožňuje ovlivňovat a měnit ostatní.
V průběhu celého představení prochází kolektivní stroj neustálými cykly proměny. Zrychluje, přehřívá se, ztrácí hybnost a ochlazuje se, přičemž neustále hledá novou rovnováhu. Pohyb zkoumá, jak se energie vytváří, sdílí, transformuje a udržuje – a jak její hromadění může buď vést ke vzniku nových vlastností, nebo způsobit kolaps celého systému.
V rámci tohoto procesu se jednotlivá těla jeví jako projevy odolnosti ve společnosti, která k nám často přistupuje s chladností. Teplo vygenerované kolektivem se stává formou odporu, zatímco pára uvolňovaná strojem zůstává jako stopa tohoto boje. Odhaluje vnitřní hnací sílu, kterou je třeba pěstovat a chránit, abychom přežili, vytrvali a pokračovali v pohybu.
Криенка (Hide and Seek) (Goce Delcev University Shtip)
koncept, kostýmy, choreografie: Teona Gjurovska
light design: Adrijana Dancevska Rovcanin, Teona Gjurovska
interpretace: Michaela Kolcunová, Teona Gjurovska
,,Криенка” („Krienka“) se odehrává v prostoru mezi vzpomínkou a představivostí, kde se tělo stává archivem emocí, které nikdy nebyly plně vysloveny. Inspirováno dětskou hrou na schovávanou, toto představení proměňuje jeviště v křehkou krajinu zranitelnosti, odporu a návratu emocí. Prostřednictvím výrazné fyzické expresivity, pozastavených okamžiků a intimních setkání odhaluje tento duet napětí mezi tím, kým jsme, a těmi verzemi nás samých, které se snažíme nechat za sebou. V představení se objevuje mladší já jako vzpomínka, která odmítá zmizet, a konfrontuje současné tělo s nevinností, strachem a nevyřešenými fragmenty dospívání. Namísto lineárního vyprávění vtahuje inscenace diváky do emocionální atmosféry, kde pohyb nahrazuje řeč a skryté pocity pomalu vyplouvají na povrch skrze tělo.
Teona Gjurovska je mladá umělkyně zabývající se současným tancem a studentka Fakulty filmových umění na UGD Štip, jejíž tvorba se pohybuje na pomezí pohybu, emocí a vizuální atmosféry. Její tvůrčí proces je silně ovlivněn fyzickým divadlem, improvizací a vztahem mezi pamětí a tělem. Prostřednictvím mezinárodních uměleckých výměn a workshopů prohloubila svůj zájem o práci s tělem, jemné vnímání těla a expresivní pohybové praktiky. Její představení vycházejí z osobních témat a abstraktních obrazů a často vytvářejí emocionálně nabité prostory, v nichž se zranitelnost a fyzická přítomnost stávají ústředními formami komunikace.
Zbytky (Goce Delcev University Shtip)
koncept, choreografie, scénografie, kostýmy:: Michaela Kolcunová
light design: Adrijana Danchevska and Michaela Kolcunová
Jsme lidé,
nejvyvinutější savci.
Žijeme v nepořádku, který si sami kolem sebe vytváříme.
Pohlceni uspěchaným konzumním životem
myslíme sobecky jen na sebe a na své vlastní pohodlí.
Vytváříme věci, stavíme si budovy,
a pak je opouštíme a necháváme chátrat,
protože pro nás je pohodlnější koupit si něco nového,
než se starat o to, co už máme.
Michaela Kolcunová je tanečnice a performerka, která se zajímá o současný tanec, performativní umění a hledání vlastního uměleckého vyjádření. Studovala na konzervatoři v Košicích, kde se poprvé setkala se současným tancem, a následně absolvovala studium současného tanečního performance na univerzitě v Severní Makedonii.
Během studia se postupně odpoutala od zaměření na samotnou taneční techniku a začala ji vnímat jako nástroj pro tvorbu a sdělení. Aktivně vyhledává nové příležitosti, spolupráce a inspiraci napříč různými formami umění.
Orthrus (Anton Bruckner Private University)
Choreography, dancers, costume designe: Aleksandra Vucheva and Terēze Zabarovska
Music: Juan López
Orthrus zkoumá dvojí povahu, která existuje v rámci jedné entity – ochrannou i nebezpečnou, divokou i zranitelnou. Prostřednictvím duetu dvou zdánlivě protichůdných sil dílo zkoumá, jak každá z nich může existovat pouze ve vztahu k té druhé, jak se společně pohybovat, oddělovat se, srážet se a znovu se spojovat, jak vytvářet a vyměňovat energii, a odhaluje tak neviditelné proudy, které proudí mezi těly. Kontakt se stává zdrojem tepla, napětí a proměny, zatímco okamžiky odstupu odhalují postupnou ztrátu tepla a spojení. Představení zkoumá magnetickou přitažlivost mezi protiklady, které jsou ve své podstatě částmi téhož celku, a zdůrazňuje, jak se energie, teplo a identita neustále vytvářejí prostřednictvím vzájemného působení.
Aleksandra Vucheva z Bulharska a Terēze Zabarovska z Lotyšska studují v posledním ročníku bakalářského programu současného tance na Anton Bruckner Private University v Linci. Jako tanečnice se silným zájmem o choreografii vytvořily společně dílo Orthrus, v němž prostřednictvím spolupráce a tvůrčího experimentu rozvíjejí nové přístupy k pohybu a performanci.
7. a 8. 11. od 19:30 v divadle DISK
Délka představení: 100 min. včetně 20 min. přestávky
Upozornění pro diváky: představení obsahuje nahotu.