Rozhovor s Birgit Kelle: Ženy jako chovné samice

Rozhovor s Birgit Kelle: Ženy jako chovné samice. Je to obchod s lidmi

Náhradní mateřství je často prezentováno jako moderní způsob, jak pomoci lidem, kteří nemohou mít děti. V rozhovoru ale německá novinářka Birgit Kelleová tvrdí, že tato praxe je nová forma obchodování s lidmi a vykořisťování žen.

Když si představím odpůrce náhradního mateřství, napadne mne někdo, kdo je věřící. Mnozí dokonce zmiňují, že je kritika spojena s jistou náboženskou bigotností. Co byste na to odpověděla?

Tady nejde o náboženství. Je to otázka lidských práv a týká se každého člověka. U náhradního mateřství máte proces, kde se žena fakticky zneužívá jako "chovná samice" a dítě se pak prodá. A otázka, zda je dovoleno prodávat lidské bytosti, je podle mě něco, co jsme už dávno měli mít vyřešené.

Pokud připustíme, že je možné prodávat děti, je to už jen krok od toho, abychom opět začali prodávat i dospělé. Je tedy mylné si myslet, že proti tomuto konceptu jsou pouze křesťané. Nezáleží na tom, jestli jde o dítě křesťanské, židovské nebo hinduistické – je to lidská bytost. A proti prodeji lidských bytostí obecně by měl být každý.

Není ale pravda, že odpor přichází především z křesťanských kruhů?

Neřekla bych. Proti náhradnímu mateřství nebojují jen křesťané. Máme příklady velmi dobrých a širokých spojenectví napříč politickým a kulturním spektrem. Za zmínku stojí například spolupráce s částmi hnutí LGBT, s lesbickým feministickým hnutím či jinými levicovými iniciativami. Jde o univerzální problém, a ne jen nějakou záležitost, proti které se vymezují pouze věřící.

[…]

Zmínila jste, že "příroda tak tomu nechtěla" – tohle bychom ale mohli říct v minulosti u spoustě různých věcí. Nedokázali jsme třeba léčit rakovinu a jiné nemoci nebo zachraňovat předčasně narozené děti. Proč se tedy nevydat tímto směrem, když to může lidem pomoci? Zvláště když existují altruistické motivace jak na straně svéprávné matky, tak i lidí, co se touží stát rodiči.

Motivace je tady úplně vedlejší. Nevím, jestli je eticky přijatelnější, když je dítě vydáno jako dar, nebo když je za něj zaplacena vysoká částka. V obou případech s dítětem zacházíme jako s předmětem, ne jako s lidskou bytostí. Navíc ta paralela s léčením nemocí nefunguje. Tady totiž sami uměle vytváříme situaci, kdy se narodí nový člověk.

Vždycky se na věc díváme očima dospělých, ale zde se musíme dívat i perspektivou dítěte, kterou většinou ignorujeme. Máte tvora, který vyrůstá v teple lůna matky a po porodu je od ní odebrán a předán dál jako věc. Tahle situace nepadá z nebe, my ji vědomě vytváříme. Právě v tom je ten zásadní rozdíl. Nemám nic proti medicínskému pokroku, ale jen to, že něco dělat umíme, ještě neznamená, že bychom to dělat měli. 

[…]

A nevidíte vůbec žádné výjimky? Například pro ženy, jež se narodily bez dělohy?

Bohužel. Cena je příliš vysoká. Znám mnoho lidí, co nemohou mít děti. Je to bolestivé, to naprosto chápu. Ale tohle není diskriminace nebo něco podobného. Je to osud. Můžete vinit přírodu nebo Boha, ale není to věc, za kterou může společnost nebo jiní lidé. Některé věci zkrátka nevyřešíme. Myslím, že je potřeba se vrátit k modelu, kdy budeme přijímat, že nemůžeme mít vše, co bychom chtěli mít. Neexistuje žádné právo na to mít dítě.

Výtah z rozhovoru vedeném Adamem Růžičkou. Publikováno 17. 4. 2025 na webu Aktuálně.cz.