: Katedra tance HAMU
Hlavní program Festivalu Nové generace - studentské komponované večery v divadle DISK. Své práce uvedou jak studenti HAMU, tak zahraniční studenti. V sobotním večeru konkrétně studenti z japonské Ochanomizu University a slovenské Vysoké školy múzických umení. V neděli konkrétně studenti z rakouských Anton Bruckner Privatuniversität a Musik und Kunst Privatuniversität.
Festival Nové generace je festivalem tance a nonverbálního divadla, českých i zahraničních studentů, nové generace choreografů, tanečníků, perfomerů.
Nová generace je platformou pro veřejnou prezentaci prací studentů Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla HAMU. Partnery této platformy jsou AMU, Magistrát hl. m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR a Dance Context.
SOBOTA 22. LISTOPADU, 19:30
60 minut, bez přestávky. Po představení debata s tvůrci a diváky ve Studiu Řetízek.
Semi-grown
„Semi“ v japonštině znamená cikáda.
Chci odejít, ale nechci odejít.
Na co myslí cikády, když se vylíhnou a vyletí ze svých schránek?
Vylíhnutí cikády připomíná rostoucí nezávislost dítěte na rodičích.
V této choreografii se snažíme vystihnout složité a jemné pocity, které provázejí vstup do nové životní etapy.
Choreografie, interpretace: Yoko Sassa, Rino Marutani (Ochanomizu University Tokyo)
Hudba: René Aubry, Jun Miyake
Castles, Capes & Curtain Calls
Jako děti jsme měli smělé sny nezatížené realitou a byli jsme si jisti tím, kým se staneme. Astronauti. Umělci. Hrdinové. Ale jak se život vyvíjel, tyto sny se často měnily nebo úplně zmizely. Není to selhání. Je to vývoj. Toto dílo ctí tyto rané vize, nikoli s lítostí, ale s úctou. Jemně je oplakává a uznává jejich roli při formování naší osobnosti. Zároveň nás však vybízí, abychom nezůstávali spoutáni minulými očekáváními. To, kým jsme si mysleli, že budeme, je méně důležité než to, kým se rozhodneme být dnes. Skutečné naplnění nespočívá v honbě za verzí sebe sama, která zamrzla v čase. Spočívá v přijetí přítomnosti, v nalezení smyslu v tom, kým jsme nyní. V tom spočívá odolnost. V tom spočívá růst. A především v tom spočívá soucit se sebou samým.
Vladlena Klimek, tanečnice, performerka a choreografka. Vystudovala Konzervatoř Duncan Centre a absolvovala půlroční stáž na Royal Conservatoire Antwerp. V současnosti pokračuje ve studiu choreografie na HAMU. Má mnohaleté zkušenosti se společenským tancem, dlouhodobě se však zaměřuje především na současný tanec a vlastní choreografické projekty. Měla příležitost spolupracovat s umělci, jako jsou Jiří Bartovanec, Nicola Mascia, Agostina D’alessandro a Quan Ngoc Quan. V současnosti ji můžete najít v divadle Venuše ve Švehlovce v pohybové "femme" komedii Lysistrata Reloaded.
Choreografie: Vladlena Klimek (HAMU)
Interpretace: Amálie Cuplová, Dalma Kitley, Tereza Moulisová, Julie Podhorská
Hudba: Murcof x Vanessa Wagner
Pedagogická supervize: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
Tiché protokoly
Stereotypní návyk každodennosti se v běžné praxi objevuje jako zaběhnutý systém mechaničnosti, automatismu či šablony. Obyčejný den a všední úkony se prostřednictvím tanečního těla stávají živějšími a podněcují tak naši představivost.
Dominik Dolník je absolventem Súkromného tanečného konzervatória Dušana Nebylu v Trnave a bakalářského stupně Vysoké školy múzických umení v Bratislave. V současnosti pokračuje v magisterském stupni ve studijním plánu - Moderný tanec.
Účinkuje v inscenacích v Slovenském divadle tance, Divadle Nová scéna, Slovenského národního divadla a v minulosti také v Divadle Andreja Bagara v Nitře. V roce 2019 získal 3. místo na mezinárodní soutěži European Ballet Grand Prix ve Vídni. Účinkoval také na galavečerech v Mahenově divadle v Brně, v Rumunské národní opeře v Kluži a v rámci večera tanečního umění VŠMU a Baletu SND. Podílel se také na prezentaci školy v Londýně na Trinity Laban (2024, 2023). Je součástí kolektivu pohybové instalace Dychotéka od Silvie Buranovskej.
Koncept, choreografie, interpretace: Dominik Dolník (VŠMU)
Hudba: Steve Reich
OKURINA - Vzpomínky hluboko v srdci, které se nikdy nevrátí
Kdybych si dokázala představit, jak hraješ na piano, možná bych tě zachytila a dotkla se tvé duše.
- Hřejivé vzpomínky
- Tiché loučení
- Každodennost — jemně zadržovaný smutek
- Rutina, která je lehce rozladěná
Moe Aita, studentka Ochanomizu Women’s University. S tancem začala v sedmi letech. Pochází z prefektury Fukušima.
Choreografie: Moe Aita and Yoko Sassa (Ochanomizu University Tokyo)
Interpretace: Sarah Ide, Keiko Kawasaki, Ayano Kitajima, Rino Marutani, Risako Murahata, Yumika Sakoda, Shiori Yoshimura
Hudba: Hania Rani &, Dobrawa Czocher, Michael Wall, Axolotl/Teho Teardo &, Blixa Bargeld, Marihiko Hara, Pawel Mykietyn
OTISK
Zvyk je košile, kterou nikdo neušil stejnou nití.
Těla odpovídají na otázky, které mysl nikdy neslyšela.
Ukládáme se do tvarů, které jsme si nevymysleli.
Každý sám, a přesto všichni stejně.
Každý večer malujeme obraz jinými tahy.
Vymýšlíme si pořádek, abychom nemuseli myslet na chaos… a někdy to i funguje.
Kateřina Zemanová je choreografka a tanečnice, studentka 2. ročníku choreografie na HAMU. Po ukončení gymnázia studovala rok choreografii na VŠMU v Bratislavě, kde uvedla svou semestrální choreografii s názvem Emotional Non-Existence ve Slovenském národním divadle v projektu Večer tanečného umenia Baletu SND a VŠMU 2024. Se stejným titulem vystupovala na mezinárodním festivalu TANECVALMEZ v kategorii Young Artist 2024.
Jako studentka choreografie a především velký nadšenec do psychologie a lidské existence vnímá tanec, jak hluboce prozkoumat lidskost a hranice identity. Zajímá ji, kde se osobní paměť a emoce převádějí do pohybu, který mluví za hranice slov. Fascinuje jí tělo jako nádoba paměti, mapa emocí a historie. Právě proto ve své tvorbě nehledá odpovědi, ale klade otázky.
Choreografie, koncept: Kateřina Zemanová
Interpretace: Simona Hybenová, Anna Pohlová, Barbora Valentková
Light design: Kateřina Zemanová
Kostýmy: Anna Kotyková
Hudba: Aaron Capland, Daniil Trifonov
Pedagogická supervize: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
NEDĚLE 23. LISTOPADU, 19:30
70 minut, bez přestávky. Po představení debata s tvůrci a diváky ve Studiu Řetízek. Upozornění pro diváky: představení obsahuje částečnou nahotu.
A Waltz for Weeds and Other Individuals
Na první pohled louka. Na druhý pohled taky louka, ale živá.
Lidé na ní se nehýbou tak, jak by se měli – nebo možná právě tak, jak by měli.
„A Waltz for Weeds and Other Individuals“ není rekonstrukcí hmyzího života.
Je to série pohybových variací na téma všedního dramatu pod stéblem trávy.
Lyrické pasáže se střídají s groteskou, drobnosti nabývají váhy.
Nakonec už nikdo neví, kdo pozoroval koho. Ale všichni rostou.
Euforie přijde. Pravděpodobně ve chvíli, kdy to celé přestane dávat smysl.
Alice Silná studuje choreografii na HAMU. Dlouhodobě působí jako lektorka a choreografka současného tance v souborech Pop Balet a podílí se na přípravě závěrečných inscenací (choreografie, scénografie, kostýmy, hudba). V roce 2025 uvedla autorskou choreografii Seaquence v rámci večera Nová generace HAMU. Spolutvořila také představení HUTCH pro projekt Dekka Kick-off v Archa+ (Dekkadancers 2. generation). Pravidelně se účastní tanečních workshopů a stáží.
Koncept, choreografie: Alice Silná (HAMU)
Interpretace: Jolana Vacková, Rozálie Husáková, Vladlena Klimek, Sofia Šefarová, Jonáš Snítil, Antonie Zelbová, Vojtěch Javůrek
Hudba: Robert Schumann
Pedagogická supervize: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
This Is How We Walk
Co se stane, když se v prostoru setká pět osobností?
Co když se v prostoru setká pět páteří?
Co když se v prostoru setká deset očí?
Může se stát, že se tato masa částí těla stane jedním mozkem?
Objevujeme cesty ve společném dechu. Pracujeme s prostorem, časem, dynamikou a využíváme anatomický a somatický přístup — znalosti, které jsme nashromáždily během našeho akademického studia — jako zdroj inspirace.
Pět začínajících umělkyň — Simona Lazurová, Veera Laurila, Katalin Huszár, Sára Borbála Csaba a Jácinta Adél Benedek — jsou v absolventském ročníku. Pocházejí z různých prostředí — Slovensko, Finsko, Sedmihradsko a Maďarsko — ale spojuje je stejná vášeň: hledání průsečíků současného tance. Jsou hluboce oddané svému oboru a neustále hledají nové formy pohybu a příležitosti pro kolektivní tvorbu. Ve své společné práci propojují kulturní kořeny, rozmanité umělecké vzdělání a otevřenost, čímž vytvářejí díla pestrá i jednolitá — jedinečnou uměleckou identitu.
Choreografie a interpretace: Simona Lazurová, Veera Laurila, Katalin Huszár, Sára Borbála Csaba, Benedek Adél Jácinta (Budapest Circus Arts and Contemporary Dance College)
Hudba: Charlotte Adigéry, Montee
Outbound
Život je jako vlnky na vodě. Někdy je chaotický, jindy klidný a jemný, jindy zase bouřlivý.
Tyto všechny vedou řeku k cíli.
Každodenní dojíždění směrem k cíli se stalo rituálem.
Nerušen hlukem davu zaznamenávám pocity z každé cesty.
Jmenuji se Bo-Jia Huang. Dílo „Outbound“ je kapitolou, která vypráví příběh mých vzestupů a pádů od doby, kdy jsem ukončil studium a vstoupil do společnosti v různých rolích.
Choreografie, interpretace, scéna & kostýmy: Bo-Jia Huang (Anton Bruckner Privatuniversität Linz)
Hudba: Alfa Sekitoleko
#39FF14
“Keep focus. Neon nature on speed.”
Amálie Cuplová je tanečnice, choreografka a interpretka. Ve svých choreografiích zkoumá a nejvíce ji inspirují motivy přírody. Svůj svět tvoří a sdílí skrz fyzikalitu a vizuál.
Choreografie: Amálie Cuplová (HAMU)
Interpretace: Simona Hybenová, Vojtěch Vaculík, Oliver Zabystrzan
Hudba: Philip Glass
Pedagogická supervize: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
To lay a track
V díle To lay a track šest tanečníků zkoumá stopy, které zanechávají jejich pohyby (na svých vlastních tělech, v prostoru, na sobě navzájem). Sólově, v párech, jako kolektivní tělo – jak tanec zanechává své stopy? Prostřednictvím změn držení těla, vnějších podnětů a neustále se měnícího uspořádání těl v prostoru se mění nejen fyzikalita samotných těl, ale také okolní prostor.
Choreografie: Leonie Frühe
Interpretace: Daniela Pagitsch, Katharina Kern, Jonah Martensen, Srdjan Ivanović, Brice Berthelot, Leonie Frühe
Festival Nové generace 2025
Vstupenky SOBOTA 22. 11. 19:30
Vstupenky NEDĚLE 23. 11. 19:30
Program sobota 22. a neděle 23. 11.