Přejít na hlavní obsah
Rok narození
2001
Místo narození
Ostrava
Výška
168 cm
Hlas
alt
Kontakt
vesela.ann(a)email.cz

Absolventské inscenace

Fanny/Aminah (Ella Hickson: Ropa, režie Eliáš Gaydečka)

Školní práce

Leni (Yehezkel Lazarov: Iglú, ped. vedení E. Salzmannová) / Lorraine (Sam Shepard: Mámení mysli, ped. vedení F. Kaňkovský) / Peachumová, Lucy, Bandité (Bertolt Brecht: Žebrácká opera, ped. vedení O. Vetchý) / Ofelie (William Shakespeare: Hamlet) / Markéta (William Shakespeare: Richard III., ped. vedení E. Salzmannová) / Saša (A. P. Čechov: Ivanov, ped. vedení O. Vetchý) / Běta (Egon Bondy: Běta, dramatizace a režie K. Metge) / Kassandra (Aischilos: Agamemnon (režie L. Jeníček) / Blaženka (Georges Courteline: Jak pan Lábriš hledal klid, režie K. Metge a K. Petřvalská) / Beckmann, Dívka, paní Kramerová, Bůh (Wolfgang Borchert: Venku přede dveřmi, režie L. Jeníček) / Kressida (William Shakespeare: Troilus a Kressida, režie L. Jeníček)

Mimoškolní práce

Yvonna (Witold Gombrowicz: Yvonna, princezna burgundánská, režie L. Jeníček)
Erika (Arnold Wesker: Kuchyň, režie M. Dočekal)
Jeptiška (Kateřina Tučková: Bílá Voda, režie. M. Vajdička)

Další

Ahoj. Jmenuju se Anna, říkají mi Anča nebo Andal. Oslovíš-li mne Aničko,  vysloužíš si černý puntík.
Osmnáct let jsem měla v uchu zapomenutou kovovou trubku, o níž jsem nevěděla a myslím, že mi poskytovala superschopnost slyšet cokoli. Bohužel o tuto výjimečnou schopnost jsem operací nedávno přišla, takže teď slyším už jen to, co slyšet chci.
Umím fidlovat na housle (za tento výraz patří díky Hubertovi, věřím, že právě on je příštím Járou Cimrmanem). Ze spolužáků mám nejradši Vávru, protože vždy, když mi bylo nemocně, šel za mě obětavě domů, abych jakože já nemusela a mohla se věnovat studiu.
Když je na čase dobít sociální baterku, jdu do kina. Mám ráda lidi, ale bojím se jich. Vlastně je ráda nemám a oni se bojí mě.
Moje introverze se leká jeviště, kde se cítím volná. Mladá, stará, bojovná, křehká, šílená, rozumná... co tě napadne, všechno zahraju.
Potkáš-li mě, věz, že s tím smutně zamračeným výrazem jsem se už narodila. Nic se neděje a nekoušu. Až se něco dít začne, kousnu si. Můj smysl pro spravedlnost a lidské dobro mě nenechává chladnou.
Tak to jsem já. Těší mě :)